�AJOVNÍK - Camellia sinensis (L.) O.Kunze Krátká exkurse do historie
Nejstarší v�rohodná zpráva o pití �aje pochází ze 3.století našeho letopo�tu, objevení �aje jako blahodárné rostliny je však samoz�ejm� mnohem starší, legendy uvád�jí a� 3. tisíciletí p�ed naším letopo�tem. Nejstarší popisy p�stování a p�ípravy �aje máme z období dynastie Tchang (7. - 10. stol.), zejména od legendárního �ajového mistra Lu Jü. K p�íprav� se pou�íval zelený �aj lisovaný do r�zných forem a poté rozemletý na jemný prášek, jen� byl vhozen do kotlíku s vroucí vodou a krátce pova�en. Pozd�ji se �ajový prášek spa�oval vroucí vodou a poté se šlehal bambusovou metli�kou. S pitím �aje zhruba v takové podob�, jakou známe dnes, se poprvé setkáváme v období dynastie Ming (14. - 17. stol.). �ajové lístky byly p�elívány horkou vodou ve velkých šálcích, z nich� se i pilo. Pou�ívání �ajových konvi�ek je spojeno s rozší�ením pití �aje do všech vrstev �ínské spole�nosti v 15. století. �ajová kultura a pití �aje se rychle ší�ily, nejprve do Japonska a Mongolska, pozd�ji obchodními cestami do Arábie, v 17. století poznává �aj i Rusko a Evropa, kde se �aj rychle stává oblíbeným nápojem. Evropané, zejména pak Britové, zavád�jí p�stování �aje ve svých koloniích, v Indii, kde po prvních pokusech s �ínskou odr�dou nalézají v Assamu divoce rostoucí druh �ajovníku, a na Cejlonu. Rusové úsp�šn� vysazují �ajovníky v oblasti Kavkazu, �ínští kolonisté p�ivá�ejí �ajovník na Tchaj-wan. �ajové plantá�e jsou budovány na Sumat�e, na Jáv�, v Ji�ní Africe a na mnoha dalších místech. �aj se stává významným obchodním artiklem a celosv�tovým kulturním fenoménem.
Základní popis a p�stování
�ajovníky jsou ke�e s celoro�n� zelenými, siln� �ebrovitými listy vyr�stajícími na krátkých v�tvi�kách. Pro p�stování mají nejv�tší význam �ajovník �ínský a �ajovník assámský. Pou�ívá se však také mnoho šlecht�ných hybridních odr�d, kup�. �ajovník cejlonský. �ínský �ajovník je menší (a� 6 m) ne� �ajovník assamský (a� 15 m), má menší listy a hodí se pro p�stování ve vyšších polohách se subtropickým a mírn�jším podnebím (snáší dob�e i teploty mírn� po bodem mrazu). Assamský �ajovník se p�stuje p�evá�n� v tropickém pásmu, od ní�in a� do horských poloh (nad 2000 m). �ajovníky p�stované v horských polohách mají sice menší výnosy, kvalita sklizeného listu však bývá velmi vysoká. Kv�ty všech druh� �ajovníku jsou bílé a podobají se kv�t�m t�ešní. Pro listy �ajovník� jsou typické dob�e viditelné st�íb�it� bílé chloupky, jimi� je pokryta jejich spodní stana. Nerozvinuté pupeny list� (tipsy) jsou jimi pokryty zcela. Vysoký podíl tips� je charakteristický pro kvalitní t�ídy �aje. �ajovníku se da�í v r�znorodých p�dních podmínkách, není p�íliš choulostivý na teplotní výkyvy, vy�aduje však zna�né mno�ství srá�ek b�hem celého roku. Proti p�íliš prudkému slunci bývá v tropických oblastech zasti�ován. P�stování �ajovníku je rozší�eno zejména v Indii, v �ín� a na Tchajwanu, v Japonsku, na Cejlonu, v Indonésii, ve Vietnamu, v oblasti Kavkazu a v n�kterých zemích Afriky a Ji�ní Ameriky. Mno�í se pomocí semen �i �ízk�. Pravidelným st�íháním se zvyšuje mno�ství výhon� a ke� se zahuš?uje a formuje do po�adovaného tvaru o výšce 70 - 100 cm. Ke�e se kv�li snadn�jšímu sb�ru �ajového listu sází do pravidelných dlouhých pás� vedle sebe.
Sb�r �ajového listu �tvrtým rokem po výsadb� se p�istupuje k prvnímu sb�ru, prvot�ídní list však �ajovník poskytuje ješt� pozd�ji. Úrodu dává zhruba 30 let. Doba sklizn� je závislá na klimatických podmínkách a je velmi r�znorodá. Sklízí se n�kolikrát ro�n�, v tropickém podnebí s rovnom�rn� rozvr�enými srá�kami celoro�n� (a� 30 sklizní). Kvalita úrody b�hem roku siln� kolísá a r�zné oblasti poskytují své nejkvalitn�jší �aje v rozli�ných obdobích. Sb�r �ajového listu se provádí p�evá�n� ru�n� - odštipováním prsty �i pomocí n��ek, v Japonsku jsou pou�ívány speciální st�ihací kombajny. Správné na�asování sklizn� a dodr�ení p�ísných hygienických podmínek je nezbytným p�edpokladem pro získání opravdu kvalitního listu. Sklízí se mladé koncové výhonky sestávající z tipsu a 2 - 5 lístk�. Nejvyšší obsah cen�ných látek, na nich� závisí kvalita �aje, mají nejmladší výhonky, a proto se k výrob� nejkvalitn�jších druh� �aje pou�ívá jen tips a první dva lístky. Tato t�ída bývá ozna�ována jako OP (Orange Pekoe), v p�ípad� sb�ru tipsu a prvního lístku jako FOP (Flowery Orange Pekoe).
Nejstarší v�rohodná zpráva o pití �aje pochází ze 3.století našeho letopo�tu, objevení �aje jako blahodárné rostliny je však samoz�ejm� mnohem starší, legendy uvád�jí a� 3. tisíciletí p�ed naším letopo�tem. Nejstarší popisy p�stování a p�ípravy �aje máme z období dynastie Tchang (7. - 10. stol.), zejména od legendárního �ajového mistra Lu Jü. K p�íprav� se pou�íval zelený �aj lisovaný do r�zných forem a poté rozemletý na jemný prášek, jen� byl vhozen do kotlíku s vroucí vodou a krátce pova�en. Pozd�ji se �ajový prášek spa�oval vroucí vodou a poté se šlehal bambusovou metli�kou. S pitím �aje zhruba v takové podob�, jakou známe dnes, se poprvé setkáváme v období dynastie Ming (14. - 17. stol.). �ajové lístky byly p�elívány horkou vodou ve velkých šálcích, z nich� se i pilo. Pou�ívání �ajových konvi�ek je spojeno s rozší�ením pití �aje do všech vrstev �ínské spole�nosti v 15. století. �ajová kultura a pití �aje se rychle ší�ily, nejprve do Japonska a Mongolska, pozd�ji obchodními cestami do Arábie, v 17. století poznává �aj i Rusko a Evropa, kde se �aj rychle stává oblíbeným nápojem. Evropané, zejména pak Britové, zavád�jí p�stování �aje ve svých koloniích, v Indii, kde po prvních pokusech s �ínskou odr�dou nalézají v Assamu divoce rostoucí druh �ajovníku, a na Cejlonu. Rusové úsp�šn� vysazují �ajovníky v oblasti Kavkazu, �ínští kolonisté p�ivá�ejí �ajovník na Tchaj-wan. �ajové plantá�e jsou budovány na Sumat�e, na Jáv�, v Ji�ní Africe a na mnoha dalších místech. �aj se stává významným obchodním artiklem a celosv�tovým kulturním fenoménem.
�ajovníky jsou ke�e s celoro�n� zelenými, siln� �ebrovitými listy vyr�stajícími na krátkých v�tvi�kách. Pro p�stování mají nejv�tší význam �ajovník �ínský a �ajovník assámský. Pou�ívá se však také mnoho šlecht�ných hybridních odr�d, kup�. �ajovník cejlonský. �ínský �ajovník je menší (a� 6 m) ne� �ajovník assamský (a� 15 m), má menší listy a hodí se pro p�stování ve vyšších polohách se subtropickým a mírn�jším podnebím (snáší dob�e i teploty mírn� po bodem mrazu). Assamský �ajovník se p�stuje p�evá�n� v tropickém pásmu, od ní�in a� do horských poloh (nad 2000 m). �ajovníky p�stované v horských polohách mají sice menší výnosy, kvalita sklizeného listu však bývá velmi vysoká. Kv�ty všech druh� �ajovníku jsou bílé a podobají se kv�t�m t�ešní. Pro listy �ajovník� jsou typické dob�e viditelné st�íb�it� bílé chloupky, jimi� je pokryta jejich spodní stana. Nerozvinuté pupeny list� (tipsy) jsou jimi pokryty zcela. Vysoký podíl tips� je charakteristický pro kvalitní t�ídy �aje. �ajovníku se da�í v r�znorodých p�dních podmínkách, není p�íliš choulostivý na teplotní výkyvy, vy�aduje však zna�né mno�ství srá�ek b�hem celého roku. Proti p�íliš prudkému slunci bývá v tropických oblastech zasti�ován. P�stování �ajovníku je rozší�eno zejména v Indii, v �ín� a na Tchajwanu, v Japonsku, na Cejlonu, v Indonésii, ve Vietnamu, v oblasti Kavkazu a v n�kterých zemích Afriky a Ji�ní Ameriky. Mno�í se pomocí semen �i �ízk�. Pravidelným st�íháním se zvyšuje mno�ství výhon� a ke� se zahuš?uje a formuje do po�adovaného tvaru o výšce 70 - 100 cm. Ke�e se kv�li snadn�jšímu sb�ru �ajového listu sází do pravidelných dlouhých pás� vedle sebe.
